Ukládání RAO v České republice
Za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů (RAO) zodpovídá v České republice organizační složka státu Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Řídí se ustanoveními atomového zákona a ostatními českými zákony a právními předpisy, mezinárodními smlouvami a doporučeními z oblasti využívání jaderné energie a ionizujícího záření přijatými Českou republikou.
Ukládání RAO závisí na jeho typu, základní dělení v ČR je: nízko, středně a vysoce aktivní odpady.
Ukládání nízko a středně aktivních odpadů
Skladování nízko a krátkodobě i středně aktivních odpadů nepředstavuje významné riziko. Jedná se především o institucionální odpad, tedy odpad vzniklý provozem výzkumných a zdravotnických zařízení, zemědělských a potravinářských podniků. Odhaduje se, že v České republice je zhruba 500 původců institucionálních odpadů. Část těchto odpadů je možné redukovat (např. spalovat). Takto upravený odpad je nutné uzavřít do speciálního obalu. Následná fixace je provedena “zacementováním“ do 500 litrových sudů. Po takto provedeném zabezpečení se odpad ukládá většinou do povrchových nebo podpovrchových úložišť, která je nutné chránit od přírodních, ale i technologických vlivů (např. koroze, tepelné pnutí apod.). Vzhledem ke krátkodobé aktivitě těchto odpadů se úložiště po naplnění uzavřou a po dobu řádově desítek let se monitorují. Po této době se předpokládá, že nebudou dále ohrožovat životní prostředí.
Prvním takovýmto typem úložiště radioaktivního odpadu se stala v roce 1959 část podzemního lomu Alkazar u Hostími (okr. Beroun). V roce 1964 bylo toto úložiště uzavřeno. Uzavření úložiště, spočívající v několikanásobném zazdění vstupů, se ukázalo v průběhu osmdesátých let jako nedostatečné proti násilnému vniknutí. Definitivní uzavření úložiště bylo provedeno v roce 1997.
V roce 1964 bylo zprovozněno druhé úložiště v komplexu bývalého vápencového dolu Richard II u Litoměřic. Toto úložiště je stále v provozu.
V roce 1974 bylo otevřeno úložiště nízko a středně aktivního institucionálního odpadu v důlním komplexu Bratrství u Jáchymova. Je určeno výhradně k ukládání odpadů s přírodními radionuklidy. I toto úložiště je stále v provozu.
V provozech jaderných elektráren vznikají provozní odpady. Jedná se o servisní materiály, jako jsou povlaky paliva, konstrukční materiály palivových souborů atd. Stejně jako institucionální odpady i provozní jsou, pokud je to možné, páleny nebo lisovány a posléze fixovány tak, aby neznečišťovaly životní prostředí. Úložiště pro tyto odpady se nachází přímo v areálu jaderné elektrárny Dukovany. Úložiště Dukovany je povrchového typu a je tvořeno 112 jímkami ve 4 řadách. Jsou zde ukládány nízkoaktivní bitumenované odpady nebo slisované pevné odpady ve 200 l pozinkovaných sudech. Prostory mezi sudy jsou vyplňovány maltovou směsí. Případnému úniku radionuklidů do biosféry zabraňuje soustava inženýrských bariér s dlouhodobou životností. Kapacita úložiště je dostačující pro uložení všech nízkoaktivních odpadů, které vznikly a vzniknou v provozu elektráren Dukovany a Temelín, a to i v případě, že životnosti těchto elektráren budou prodlouženy o 10 let.
Ukládání vysoce aktivních odpadů
Vysoce aktivní odpady vznikají z provozu jaderných elektráren, ať už to je samotné vyhořelé jaderné palivo (VJP), či konstrukční prvky, které byly dlouhodobě ozařovány. Pro takto nebezpečný odpad se jako nejvhodnější varianta finálního uložení předpokládá hlubinné úložiště (viz kapitola Hlubinné ukládání).
Vyhořelé jaderné palivo
Po vyjmutí VJP z reaktoru začíná celý proces bezpečné izolace jaderného odpadu. Vlivem přirozeného radioaktivního rozpadu jsou po vyjmutí palivové soubory i nadále velkým zdrojem nejen radioaktivity, ale i tepla. Jsou tedy pod vodou přesunuty z reaktoru do chladících nádrží, kde jsou uloženy cca 5-10 let. Radioaktivita i množství produkovaného tepla postupně klesají, po vyjmutí z chladicích nádrží následuje přeložení a uzavření do speciálního kovového obalu, ve kterém je VJP přepraveno do meziskladu (dříve bylo VJP z obou elektráren ukládáno v meziskladu v Dukovanech, od roku 2011 je v provozu i mezisklad v Temelíně). V něm setrvá VJP za stálého chlazení a monitorování cca 50 let. Tam zatím jeho cesta končí. Do budoucna bude odpad přemístěn do jiných kontejnerů a uložen v hlubinném úložišti.
