Bezpečné uložení RAO ve skladu (dočasné) čí úložišti (trvalé) spočívá v izolaci od biosféry, dokud jejich aktivita neklesne samovolným rozpadem na úroveň, která již není nebezpečná pro žádnou složku životního prostředí.

Řešení problematiky skladování/ukládání radioaktivních odpadů vyžaduje z inženýrského hlediska zcela nový přístup. Přestože je sklad/úložiště ať již přípovrchové nebo hlubinné geotechnickou (inženýrskou) konstrukcí, na jejím návrhu a vývoji se musí podílet odborníci nejenom z oblasti geotechniky, ale též odborníci z oblasti materiálového inženýrství či korozního inženýrství, geochemici a další.

Způsoby ukládání RAO se dělí dle jejich aktivity a poločasu rozpadu. Nízce či krátce aktivní odpady (VSLW a VLLW) je možné ukládat v povrchových halách nebo přípovrchových úložištích (odpovídají "skládkám" komunálního odpadu). Oproti tomu více nebezpečné odpady (LLW a ILW) je nutné ukládat pod zem a izolvat je inženýrskými bariérami. Vysoce aktivní odpady (HLW), kam spadá vyhořelé jaderné palivo, je nutné ukládát do větších hloubek, masiv je v tomto případě důležitou bariérou (více o hlubinných úložištích).