Projekt řešil způsob monitorování plynopropustnosti hornin u podzemních zásobníků nebezpečných látek a plynů, včetně CO₂, neboť tato otázka není dosud zcela spolehlivě vyřešena.

Jednou z cest je využít při výzkumu plynopropustnosti hornin norský klasifikační systém, který horninový masiv posuzuje i na základě parametrů charakterizující plochy nespojitost (diskontinuity). Ty jsou pro monitorování plynopropustnosti hornin rozhodující.

V rámci projektu se uskutečnila řada in situ experimentů v Podzemní laboratoři Josef. Experimentální in situ výzkum je založen na tlakování malo až velkoprofilových vrtů, na sledování a monitorování možné migrace plynů - jak plochami nespojitosti, tak vlastní testovanou horninou. Bylo třeba ověřit, zda je možné nalézt vzájemný vztah (korelaci) mezi zjištěnými hodnotami plynopropustnosti a vyhodnocením kvality horniny norským klasifikačním systémem, který by mohl být využit jako podklad pro návrh optimálního monitorovacího systému.

Pro výzkum korelace byla ve štole Josef vybrána celkem čtyři místa. V těchto místech byl proveden detailní geologický průzkum, horninový masiv byl ohodnocen klasifikačními systémy a pomocí plynových tlakových zkoušek zjištěna plynopropustnost masivu. Při vyhodnocení výsledků se potvrdila předpokládaná tendence, že s rostoucími hodnotami klasifikačních indexů propustnost masivu klesá. Aby však mohla být potvrzená korelace obecně využitelným východiskem pro návrh monitoringu, bude ještě nutné provést experimentální měření v širším spektru geologických podmínek.