Bentonit je ekologický přírodní materiál, o kterém se předpokládá, že bude použit jako těsnící (buffer) a výplňový (backfill) materiál při výstavbě hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Backfill bude vyplňovat přístupové štoly k úložným studnám s kontejnery. Kde to dovolí prostorové podmínky, bude výplňový materiál zhutněn hutnícími prostředky (vibrační desky a válce). V prostoru blízko klenby, popř. ve špatně přístupných nadvýlomech na bocích výrubů, hutnící prostředky použít nelze, a proto se vyvíjí technologie pro zaplnění těžko přístupných míst zastříkáním.

Technologie stříkaného backfillu vychází z technologie stříkaných betonů běžně používané v podzemním stavitelství. Po zvážení všech pozitiv a negativ suchého a mokrého způsobu nástřiku, byla pro stříkaný backfill vybrána technologie suchého způsobu nástřiku. Při tomto způsobu nástřiku je nezvlhčená směs dopravována potrubím do nástřikové trysky na konci nástřikové sestavy, kde se mísí se záměsovou vodou. Určitou nevýhodou suchého procesu je zvýšená prašnost, kterou lze úspěšně eliminovat volbou dostatečného přívodu vody k trysce, popřípadě vhodnou zrnitostní křivkou nástřikové směsi.

Zásadním požadavkem na backfill je vysoká míra jeho zhutnění, tj. dosažení co nejvyšší objemové hmotnosti. Ta musí dosáhnout minimálně stejné hodnoty, jakou bude mít výplňový materiál zhutněný hutnícími mechanizmy. Čím vyššího zhutnění se dosáhne, tím bude mít výplň vyšší bobtnací schopnost a nižší propustnost. Bobtnací schopnost a propustnost zásadně ovlivňují (minimalizují) jak rychlost, s jakou se může dostat podzemní voda ke kontejneru s radioaktivním odpadem, tak rychlost možné migrace radionuklidů směrem od kontejneru do biosféry.

Výzkum byl zaměřen na optimalizaci složení nástřikové směsi a výběr zařízení pro nástřik. Proto se v průběhu zkušebních nástřiků testovalo jak složení směsi, tak jednotlivé komponenty nástřikové sestavy. Pro nástřik se používaly výhradně české vápenato-hořečnaté bentonity dodané převážně firmou Keramost a.s. Obrnice.